Diamanta: 7

17. února 2016 v 23:01 | Jíťa |  Povídka: Diamanta
V předchozím díle jsme se dozvěděli, co se dělo s Diamantou během bitvy o Minas Tirith. Ovšem rozhodující chíle války proti Mordoru se blíží...
~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Bitva na Pellenorských polích byla dobojována, ale válka o Středozem stále pokračovala, ač se obě znepřátelené strany na malou chvilku stáhly a přeskupovaly své síly. Blížil se však den, kdy se gondorská a rohanská vojska spojila a vytáhla na Černou bránu Mordoru, aby dala naději Frodovi v jeho pouti.

Večer před osudným dnem stála Diamanta na nejvyšším stupni Minas Tirith, a dívala se pod sebe na město. V hlavě se jí honila spousta pocitů a představ.
"Zítra už možná bude všechno jinak. Nebo pozítří. Nebo to snad nikdy neskončí a válka bude trvat až do skonání světa? Co s námi všemi bude, jestli se Frodovi nepovede splnit úkol? Už teď byla bitva krvavá, dlouhá a těžká. Co teprve, pokud by Sauron získal zpět svou veškerou sílu?"
Diamanta se otřásla chladem, ačkoli bylo venku teplo. Snažila se nemyslet na zlo, které se sápe po ní a jejích nových i starých přátelích, ale nešlo to. Stále dokola se jí před očima vybarvoval obraz Peregrina, ležícího v prachu, proklátého mečem, se skelnýma očima. Hrdlo se jí sevřelo.





"Dio?" Otočila se, a spatřila hned za sebou stát Pipina oděného ve stejnokroji. Nedokázala ze sebe vypravit ani hlásku. Při pohledu na něj jí do očí vhrkly slzy. Nechtěla, aby to viděl, nechtěla ho znervozňovat ještě víc, než už byl. Vrhla se mu kolem pasu tak rychle, až skoro upadl, než chytil rovnováhu.
"Diamanto, jsi v pořádku?" zeptal se Pipin.
Odpovědí mu bylo smutné zavzlykání. Když k němu konečně vzhlédla, po tvářích se jí koulely slzy.
"Nechci, abys tam zítra šel. Všechno může skončit špatně... "
Pipin se na ni ze všech svých zbývajících sil usmál: "Kam utekla ta odvážná Diamanta, která mi tu dodávala odvahu? Nechci si tě pamatovat smutnou a slzavou... " ...kdybych se už nevrátil, chtěl dodat, ale hlas mu selhal.
"Máš pravdu, chovám se jak vystrašená tetka. Měla bych jít k Černé bráně s vámi, jenže Aragorn řekl, že tady mě bude taky zapotřebí. A taky ještě nevydržím dlouho na nohou. Nejspíš se tu zblázním úzkostí…" vzpamatovala se trochu Diamanta.
"Ne, to se nestane. Vrátím se, Diamanto - my všichni přijdeme zpátky, a Tma bude nadobro pryč." utěšoval ji Pipin.
"Ale co když…" začala.
"Nemysli na 'když'..." umlčel ji.

Stále stáli v objetí, když se bledé mlhavé tísnivé jitro začalo pomalu vkrádat nad Minas Tirith. Do ticha zazněl zvon a k němu se po chvíli připojil nespočet dalších; společně svolávaly vojsko do posledního boje. Pipin a Diamanta na sebe pohlédli, náhle podivně napjatí v očekávání nadcházejících událostí.
"Nechci tě ztratit, Pipine…"
"Opatruj se mi, Diamanto…"

Pipin se otočil a utíkal dolů. Víc už si za Války o Prsten neřekli.

Pokračování příště :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ireth Ireth | 18. února 2016 v 17:39 | Reagovat

To je tak krásné a smutné:-)

2 Caddy Caddy | Web | 18. února 2016 v 22:48 | Reagovat

Když si představím, jaké to pro ně muselo být a co museli prožívat.... Ještě že aspoň my známe konec té války o Prsten!
Pěkná kapitola!

3 Jíťa Jíťa | Web | 18. února 2016 v 23:00 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

[2]: Caddy, a víš co jsem já prožívala, když jsem tenhle kousek psala? :D Toto byl pro mě asi nejtěžší úsek celého příběhu :D  Děkuju :)

4 Irith Irith | Web | 19. února 2016 v 18:25 | Reagovat

Ale no tááááák, co takhle kapitoly trochu prodloužit :-)

5 Jíťa Jíťa | Web | 19. února 2016 v 18:58 | Reagovat

[4]: Jo jo jo, je to trochu kratší, uznávám :D Na druhou stranu - možná si tu počtete ještě víc, přemýšlím nad alternativním koncem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama