Leden 2016

Nazgûlové

23. ledna 2016 v 15:29 | Jíťa |  Postavy
Nazgúlové, Devítka, Prstenové přízraky... pod jakými dalšími jmény si pamatujete Sauronovy nejdůležitější služebníky? Kdo byli vlastně zač a co o nic víme?
Byli to původně lidé, králové, kteří od Saurona dostali prsteny moci. Ty byly vyrobeny v Eregionu (Cesmínie) ve Druhém věku elfskými kováři, které sám Sauron tomuto umění výroby prstenů naučil.

"Lidi bylo snažší lapit do léčky. Ti, kteří používali Devět prstenů, se stali za svých dnů mocnými - dávnými králi, černokněžnky a válečníky. Získali slávu a velké bohatství, ale obrátilo se to k jejich zkáze. Měli, jak se zdálo, život bez konce, ale život se stal pro ně nesnesitelným. Když chtěli, mohli chodit neviditelní všem očím v tomto světě pod sluncem a mohli vidět věci ve světech neviditelných smrtelnému člověku, ale příliš často viděli jen mátohy a Sauronova mámení. Jeden po druhém dříve nebo později - podle své přirozené síly a podle toho, zda měli na počátku dobrou nebo zlou vůli - upadali pod nadvládu Jednoho, který byl Sauronův. Stali se navždy neviditelnými pro všechny vyjma toho, kdo měl na ruce Vládnoucí prsten, a vstoupili do říše stínů. Byli to nazghúlové, Prstenové přízraky, nejstrašnější služebníci Nepřítele; šla s nimi tma a křičeli hlasem smrti."


Diamanta: 6

16. ledna 2016 v 12:49 | Jíťa |  Povídka: Diamanta
V minulém díle jsme sledovai Diamantu v momentě, kdy byl Faramir na pokraji života a Denethor se propadal do šílenství. Bitva o Minas Tirith začala. Probojuje se statečná hobitka ze skřetích pařátů?
------------------------------------------------------

Diamanta se probudila a zírala na bílý strop. Ležela na něčem pohodlném a měkkém. "Jsem mrtvá?" napadlo ji. "Tohle je konec? Prohráli jsme? To ale není tak zlé. Vlastně celkem příjemné..."
Chviličku tak přemýšlela, až jí v mysli vytanula třepotavá myšlenka. "Pipin! Jestli jsme všichni mrtví, měl by tu být taky. Kde je?" Upnula se k tomu nápadu a posadila se.
Okamžitě ji hlava rozbolela, jako by v ní měla tisíce střepů a něco jí nepříjemně píchalo a tlačilo na noze. Realita uměla být krutá.

Uklidnila se a rozhlédla kolem sebe. Vůbec nebyla mrtvá (jak poznala z bolesti) a nacházela se v jedné z místností ošetřovny Minas Tirith. Oknem za jejími zády dovnitř proudilo sluneční světlo, tlumené bílými závěsy. Seděla na posteli, hlavu a pravou nohu omotanou, a kolem leželi další pacienti. Vojáci, ale i obyčejní měšťané.
"Kdyby bitva dopadla špatně, Mordor by se nenamáhal nás ošetřovat," napadlo ji. "Ale kde je Pipin? Gandalf? Co se stalo? Proč jsem tady?"

Bezradně se rozhlížela kolem a snažila se rozpomenout. Bitva. S Pipinem se rozdělili. Hledala pomoc pro Faramira, ale všude vládl jen zmatek a křik. Troubení. Povely. Čím níž běžela, tím silněji slyšela třeskot zbraní. Spodní dva kruhy města byly v plamenech a skřeti se hnali dovnitř.
"Prolomili bránu!" nesl se městem zoufalý nářek. A pak se náhle octla v boji i Diamanta. Ze žebříku před ní seskočil skřet. Nebyl čas na zbytečné úvahy. Tasila. Byla v zacházení s mečem dobrá. Dost jí naučili její bratři se starými meči, co našli v divočině, a v Minas Tirith jí rádi vyučovali vojáci - bylo to pro ně zpestření nudné služby.
Věděla, co má dělat. Skřet podcenil svou malou kořist, a to se mu stalo osudným. Diamanta se kolem něj prosmekla, rychle mu zasadila několik ran a tu poslední vedla neomylně mezi helmou a hrudním plátem. Skřet se skácel a zpod jeho těla vytékala černá krev.
Ale už nebylo pomyšlení na návrat nahoru. Kolem Diamanty zuřil lítý boj o holý život.