Prosinec 2015

Diamanta: 5

19. prosince 2015 v 13:09 | Jíťa |  Povídka: Diamanta
Ve čtvrtém díle hobitího příběhu jsme sledovali chmurné myšlenky Diamanty stojící na stráži u Denethora a opustili ji ve chvíli, kdy do trůnní síně zazněl křík zvenčí. Co bude dál?
-------------------------------------------------------------------------------
Dveře se rozletěly. Stál v nich gondorský voják, a naléhavým hlasem se obrátil na Denethora. "Pane, Faramir je těžce raněn…"
Denethor se napřímil. "Kde je můj syn?" zahřměl, až Diamanta nadskočila. Na to Denethor rázně vykročil a rychlými kroky zkracoval vzdálenost mezi svým křeslem a nádvořím; Diamanta běžela za ním, ruku na jílci meče. Když se rozkoukala v záři oslnivých slunečních paprsků, všimla si, že u Bílého stromu leží na nosítkách muž a z jeho těla trčí několik šípů.

"Faramire! Můj synu! Co se stalo? Jakto, že jste se nebránili?!" řval Denethor po okolo stojících vojácích.
"Pane, byla to přesila. Muži bojovali statečně, ale nebylo jich dost. Faramir schytal několik ran mečem a postřelili ho."
Takže Gandalf ani Pipin neuspěli, napadlo Diamantu - sama tomu moc naději nedávala. Kde jsou ale ošetřovatelé? Proč ještě nikdo Faramira neléčí?

"Můj syn je mrtvý. Mrtvý!" kvílel Denethor a potácel se od těla svého syna na špici nádvoří. Tu přiběhl Pipin, rovnou k Faramirovi na nosítkách.
"Pane, on žije! Ale potřebuje ihned léky a ošetření! Pane!" křičel za správcem, ale ten ho nevnímal. Diamanta seběhla ze schodů za Pipinem. "Diamanto! On je naživu, podívej, slabě dýchá. Ještě není mrtvý!"

"A co se stalo s ostatními?" zeptala se ho ochromeně. Pipin ji odpověděl smutným pohledem. Pochopila. "Zpátky se dostal jen on. Dotáhl ho kůň. Vypadalo to, jako by nám Mordor posílal výhrůžku."
Dia se otřásla. "Pipine, musíme ho dostat na ošetřovnu, než bude pozdě."


Diamanta: 4

11. prosince 2015 v 3:41 | Jíťa |  Povídka: Diamanta
Ve třetím díle jsme Diamantu opustili ve chvíli, kdy se Faramir pohádal s Denethorem a ona měla nastoupit na svou stráž u Denethorova křesla. Co se bude dít dál?
-------------------------------------------------------

Diamanta stála na stráži vedle Denethorova správcovského křesla a pozorovala, jak se správce sklání nad puklým rohem ve svém klíně. Sedával tak už mnoho dní, od chvíle, kdy roh vyplavila Anduina. Byl tichý, zdálo se, že snad ani nedýchá. Toulal se sám ve svých myšlenkách, ztracený muž v temnotách, kterého pomalu ale jistě začíná zastírat zoufalství a pocit zmaru.
Jen jediná věc se změnila - kroužková košile pod jeho černostříbrným pláštěm. Diamanta přemítala, zda vyjede do bitvy, až se přižene mordorská záplava. Nikdy ho bojovat neviděla, ale z vyprávění věděla, že dřív býval odvážným rytířem. "Kde ty časy jsou? Teď spíš zůstane sedět ve svém křesle a truchlit nad Boromirem a bude čekat, až se přes něj válka přežene. A bude mu jedno, kolik lidí zemře, a že možná zahyne i jeho poslední syn."
Faramir! Ten janek bláznivá! Proč jede dobrovolně vstříc konci? Copak ho posedlo to samé zoufalství, jako Denethora? Diamanta cítila, že by nejraději začala křičet na Denethora, aby syna zastavil, aby se konečně vzpamatoval a začal jednat, a přestal se utápět ve vlastním žalu. Ale když se na něj podívala, s rukama v klíně, nepřítomnýma očima a shrbenými zády, došlo jí, že odtud by se pomoci nedobrala. Denethor pomalu vzdával své snahy. Možná by se situace mohla trochu pootočit, kdyby Faramir uspěl. A možná ani tak ne.

"Co když se Pipinovi a Gandalfovi povedlo Faramira přemluvit? Co když nevyjel? Nebo už se řítí na Osgiliath a v srdci má jedinou touhu - touhu po tom, aby ho otec měl rád?" přemítala.

"Pipine… Kde jsi se nám tu vzal? Proč mi tě Valar přivedli do cesty? Dokud jsem tu byla sama hobitka, žilo se tu jednodušeji. Bylo lehčí si představit, jak má rodina šťastně doputovala na sever a usadila se v Eriadoru. I pomyšlení na to, že už je nikdy neuvidím, nebylo tak bolestné. Byla bych jen jedním hobitem, co položil život v boji se zlem. Alespoň jeden, který to zkusil. A teď jsi tu ty, a já mám v hlavě zmatek. Sever už podle všeho není tak bezpečný, staré cesty okupují lapkové a hrdlořezové, a dva mí vzdálení příbuzní se plahočí do Mordoru a jsou jedinou nadějí, že všechno dobře dopadne. A tobě dali gondoský stejnokroj a postavili tě do stejné služby jako mě. Proč jsi pro mě jako světýlko naděje? Proč se na tebe celý den těším? A proč mě bolí u srdce, když si představím, že přicházející hrůzy nemusíš přežít? Proč s tebou chci utéct? Proč mám po všech těch letech chuť být úplně jinde, a navíc s tebou? Proč?"

Diamanta nechávala myšlenky a pocity volně plynout, zatímco čas běžel a odpoledne bylo starší a starší. V srdci cítila strach, ale také maličkou naději. Naději, která přišla s Pipinem. Najednou už se necítila tak sama, a i když to její obavy nezmenšilo, byla ráda, že má ve městě někoho, kdo ji chápe víc, než lidé.

Do ticha v trůnní síni zazněl křik.

J.R.R.Tolkien - The New Shadow

5. prosince 2015 v 0:38 | Jíťa |  Knihovna
Při pátrání po jistých elfích záležitostech jsem v hlubinách internetu narazila na zajímavou indicii nesoucí název The New Shadow.
Po pár chvilkách dalšího hledání jsem zjistila, že se jedná o název knihy, kterou JRRT zamýšlel napsat jako jakési pokračování Pána Prstenů. Děj měl být situován do Gondoru více než 100 let od Války o Prsten, za vlády Aragornova syna Eldariona (Aragorn vládl cca 120 let).

"...lidé začnou být brzy nasyceni dobrem. Takže lidé v Gondoru začnou být i v dobách míru a prosperity nespokojení a neklidní."
JRRT

Na 13 stránkách nedokončené knihy jsou zmiňovány dvě postavy: Saelon a Borlas, a také "The Dark Tree", Temný strom.

Saelon byl gondorský chlapec, kterého chytil Borlas při krádeži jablek, a označil jeho čin za skřetí dílo. Taktéž si vyslechl několik příběhů o skřetech a nikdy na ně nezapomněl. Jednoho dne se zmínil Borlasovi o tajném kultu a jeho vůdci Herumorovi.

"Pro stromy jsou všichni lidé skřety. Zváží snad člověk, zda byl naplněn osud stromu předtím, než ho porazí?"

Oním kultem byl tajný melkoristický kult, který se v Gondoru začal rozmáhat ve Čtvrtém Věku. Jeho přívrženci oslavovali Melkora a Saurona a vystupovali proti králi Eldarionovi a obnovenému gondorskému království.
Nebyl by to první Herumor v Ardě: tím prvním byl ve Druhém věku Černý Númenorejec, jak byli označováni ti, kteří se podvolili vlivu Saurona. Spolu s Fuinurem se stal prvním vládcem Harradu na jihu Středozemě.

"Takže jste to jméno slyšel? Slyšel jste o Herumovi?"

"Ještě jich není moc, aby mohli vystoupit proti všem lidem Gondoru, ale jejich počet roste."

Borlas byl gondorským mužem, jenž měl dvě děti: dceru a syna Berelacha, Saelonova kamaráda. Borlasův otec byl Beregond, který v Návratu krále zachránil Faramira před upálením Denethorem. Podle všeho se dokonce mihl ve filmovém Návratu krále, kde ho ztvárnil Jacksonův syn Billy.


Jak by asi mohl příběh pokračovat? A jak a proč lidé začali obdivovat staré temné časy? Kdo je Herum? (Podle jednoho tvrzení by to mohla být Ústa Sauronova, která přežila pád Temného pána a po letech začala opět otravovat lidská srdce a mysli.) JRRT nám tu nechal až příliš mnoho těžkých hádanek (a taky prostoru pro fan-fiction :D).

Tolkien psaní příběhu zanechal, protože to podle něj bylo "zlověstné a depresivní".

The New Shadow je součástí knihy People of Middle-Earth, kterou za svého otce vydal Christopher Tolkien. K přečtení jsem ji objevila ZDE, The New Shadow začíná na straně 409.




Moje zdroje: LOTR wikia.