Hudebně-filmový Gulášek
20. listopadu 2015 v 0:01 | Jíťa | Prstenovské GuláškyKomentáře
[1]: Hm, peníze jsou docela silným argumentem akce
Ale zase... Nechodíš na to každej den
Můžeš si to přát třeba za udělané zkoušky nebo k narozkám nebo... vymýšlení se meze nekladou
Jojo, taky jsem měla období, kdy jsem na Enyu kašlala... Ale ona prostě JE dobrá, a tak tomu je už spoustu let. Fajn je, že se na to nevykašlala jako jiní interpreti a skupiny, co se po roce rozpadají :) A do tohohle upršenýho šedivýho počasí přicházejí její písničky jako něco veselýho, malýho a hřejivýho :)
Enyu mám moc ráda, jeden čas jsem ji také často poslouchala a dodnes nezapomenu na pocit, jaký jsem měla, když jsem ji slyšela poprvé - kouzlo, něha, krása. Mám několik jejích albíček, ale poslední už mi připadají, jako by jely podle jednoho vzorce, a bohužel i toto nejnovější. Obávám se, že Enya, ač je úžasná, už nic nového nepřináší a jede v zaběhnutých kolejích. Tohle jí ale nevyčítám, není jediná, takhle skončil i Vangelis, nebo Morricone, a vlastně i v soundtracku Avataru poznávám podobné motivy jako ve filmu Titanic, takže ani Horner se tomu nevyhnul.
Přesto, díky za ukázky. Za tu dobu, co Enya zpívá, nebo byla trochu v pozadí, dorostla další generace, která možná její hudbu nezná - a zrovna tohle albíčko ji může okouzlit. ![]()

Juchů!!! Echoes in the rain se staly skoro mojí nejoblíbenější Enyinou písničkou a ty další mě teď taky mile překvapují. Nějakou dobu jsem Enyu neposlouchala, jen zřídka jsem se vrátila k některé ze starších písniček, ale teď... Teď zjišťuju, že Enya nikdy nepřestane hudbě kralovat! Krása!
Co se týče té akce, zdá se mi to úžasné, ale co ty peníze??