Diamanta: 2

18. října 2015 v 0:24 | Jíťa |  Povídka: Diamanta
V první kapitole Diamantina příběhu jsme se podívali na to, jak Pipin přijel do Minas Tirith a seznámil se s - pro něj zcela načekaným - novým kamarádem. Teda, spíš kamarádkou. Ale kdy, proč a jak se Diamanta vlastně objevila v hlavním městě Gondoru?

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

A tak se spolu vydali městem vzhůru. Diamanta Pipinovi vysvětlovala, co kde najde, a nakonec ho zavedla na malou vyvýšeninku nad hlavním nádvořím. Tam se usadili a povídali si.

"Takže… ty jsi přišel ze Severu?"
"Ano, se čtyřmi kamarády jsme se vydali na cestu…"
"Ale proč až tak daleko na jih? A kde jsou tví přátelé?"
"To je dlouhá historka, Diamanto, a vlastně ne moc veselá. I když ze začátku vesele vypadala."
Diamanta se usmála: "Máme kupu času a já hořím zvědavostí! Vyprávěj mi, prosím..."

A tak Pipin vykládal, co všechno zažil od chvíle, kdy opustil Kraj, až do jeho příjezdu do Gondoru, a Diamanta pozorně poslouchala. Pak nadhodil: "No a co ty? Jak se to stane, že se mladá hobitka dostane ke gondorské stráži? A kde se tak daleko na jihu vzali tví lidé?"



"Víš, už je to dávno, co mí předkové přišli ze severu. Říká se o nich, že měli dobrodružství v krvi a nebavilo je sedět na zahradě a bafat dýmku. Měli rádi příběhy o dalekých zemích a chtěli zažít víc, než jen pohodlný život ve svých norách. A tak se odebrali na cestu, po souši, a kupodivu něk
teří i na lodích. Nakonec se shledali a rozhodli se usídlit v okolí řeky Lefnui na západě Gondoru, kde je úrodná půda a dobře se tam žije."

"Panečku, to museli být určitě Bralové! Někteří naši příbuzní se taky takhle občas utrhnou ze řetězu a dlouho o nich neslyšíme," poznamenal překvapeně Pipin.
"Ano, byli to Bralové, ale nejenom ti. Možná tě to překvapí, ale nejsi jediným Bralem ve městě," řekla Diamanta. Pipin nasadil trochu zmatený výraz a tak vysvětlovala dál: "Jmenuju se Diamanta Bralová. Moje prababička byla manželkou Hildifonse Brala."
"Brala?! Jsi pro mě čím dál větším překvapením!" kulil oči Pipin. Pak jí vyprávěl kousky z hobití historie, a pomalu do sebe všechno začalo zapadat. Diamanta byla opravdu jeho sestřenkou, byť přes mnoho kolen vzdálenou. A Hildifons? Byl to Pipinův neposedný prapředek, který kdysi dávno odešel z Kraje a nikdy už ho tam nikdo nespatřil.

"Ale pořád jsi mi ještě neřekla, proč jsi tady," namítl Pipin.
"Nu, jak začít," povzdechla si Diamanta. "Za vším je temnota, co se k nám plazí z východu. Gondor nás chránil, ač o naší existenci neměl ani potuchy. Ale s přibývající sílou Mordoru je zlo víc a víc smělé, a přestali jsme se tak blízko tmě cítit bezpečně. Proto se naši lidé rozhodli odejít a vyhledat domov našich příbuzných a doufat, že opravdu existuje, že to nejsou jen povídačky. Odešli všichni, i mí rodiče, sestřička a dva bratři..."
"A ty...?" popostrčil ji Pipin.
"Měla jsem pocit, že bych neměla jen tak utéct. Že bych se měla nějak odvděčit Gondoru za bezpečí, které nám poskytl. Že bych měla bránit zem, co byla mým domovem. A tak jsem se přišla nabídnout do služby." Melancholicky se usmála, když na tu dobu vzpomínala. "Denethora to nejspíš dost pobavilo a překvapilo. Holka, hobitka, a chce k vojákům! Ale pak mi dal tenhle stejnokroj po Boromirovi a vzal mě do svých služeb. A já jsem ráda, že se smím nějak uplatnit, pomoct."

Pipinovi šla ze všech těch překvapivých novinek hlava kolem - a totéž můžeme směle prohásit o Diamantě. Byla ráda, když slyšela, že Kraj není jen vybájenou zemí, o které vyprávěli tety a strejdové v zimě u krbu. A také měla radost z nového přítele. Líbil se jí. I když zažil spoustu špatného, v očích mu stále poskakovaly zlobivé ohýnky, kdykoli jí vyprávěl o lumpárnách, co prováděl s kamarády a hlavně se Smíškem. Bylo jí příjemné poslouchat jeho hlas a na chvíli se uvolnit uprostřed napjaté válečné atmosféry.
A Pipin? Nejenže byl nadšený ze své společnice, ale také k ní pociťoval obdiv - tak mladá, a už chce dobrovolně bojovat. Její přítomnost ho uklidňovala, a když si Dia (jak jí začal zkráceně říkat) rozpustila tmavě hnědé vlasy a smála se jeho vyprávění, byl schopný zapomenout na všechno trápení a strach.

Ale strach, útrapy a hrůza se teprve chystaly k drtivému útoku.

Pokračování příště :)
Obrázek Diamanty vznikl pomocí: http://www.dolldivine.com/hobbit-scene-maker.php

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 18. října 2015 v 7:30 | Reagovat

Tedy, to vysvětlení je fakt dobré. Hodně dobré. Fakt se mi tahle povídka líbí.

2 Ireth Ireth | 18. října 2015 v 9:43 | Reagovat

Už jsem napjatá na pokračování. Moc pěkné. :-)

3 Jíťa Jíťa | Web | 18. října 2015 v 13:02 | Reagovat

Jůů, děkuju Vám :) Snad nezklamu ani dál :D

4 Caddy Caddy | Web | 18. října 2015 v 14:17 | Reagovat

Čte se to opravdu moc příjemně! A hlavně se mi líbí ten nápad :-) Jak jsi na to přišla? Jsou nějaké zmínky v knize - o tom hobitovi, co odešel z Kraje, třeba?

5 Jíťa Jíťa | Web | 18. října 2015 v 14:41 | Reagovat

[4]: Ano! Přišla jsem na to při pročítání dodatků v ROTK - konkrétně u rodokmenu Bralů, kde se právě u Hildifonse zmiňuje, že odešel z Kraje a už se nevrátil. No, a připadalo mi to jako vhodné odůvodnění Diamantiny přítomnosti v Gondoru. Navíc, už v Hobitovi (a nebo pokud se pletu, tak ve Společenstvu) se pravilo, že občas se nějaký Bral zatoulal nebo utekl z Kraje a rodina to vždycky nějak ututlala. :) Takže takto vznikl můj Morgothovský (=ďábelský) nápad :D

6 Maruš Maruš | 18. října 2015 v 19:05 | Reagovat

Bezvadný Jitu, kam ty na to chodíš... :) i z malé poznámky mezi řádky jde vykřesat takovou inspiraci :) těším se co dál :)

7 Jíťa Jíťa | Web | 18. října 2015 v 19:08 | Reagovat

[6]: Jojo, jen to chce si všímat všeho, co letí kolem a zaplnit mezírky svojí představivostí :)

8 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 23. října 2015 v 16:53 | Reagovat

Kam na ty nápady chodíš? Je to skvělé! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama